Úvod Alžběta Životopis Galerie Zajímavosti Poezie Život v datech Ostatní životopisy Sisi a film Prameny Kontakt


Císařovna Evženie

María Eugenia Ignacia Augustina, hraběnka z Teby, se narodila 5. května 1826 v Granadě při zemětřesení, čemuž vždy přikládala velký význam. Otcem byl španělský grand don Cipriano (1784-1839), hrabě z Teby, věčný snílek a nadšený bonapartista, matkou pak jeho manželka María Manuela, rozená Kirkpatricková (1794-1879). Otec nebyl při narození dcery v Granadě, neboť díky svým politickým aktivitám pobýval častěji ve vězení než doma. Don Cipriano pocházel z jedné z nejvýznamnějších rodin ve Španělsku, nicméně jako mladší syn neměl na žádné větší dědictví nárok a musel se o sebe postarat sám. Jeho manželka María Manuela byla velmi krásná, ale přelétavá žena. O manžela se příliš nezajímala a její dvě dcery, hlavně mladší Evženie, jí lezly na nervy. Zatímco starší María Francisca, zvaná „Paca“ (1825-1860), byla tichá a poslušná, mladší Evženie byla temperamentní a do ničeho si nenechala mluvit. Po smrti Ciprianova staršího bratra dona Eugenia získal Evženiin otec titul 7. hraběte z Montija. Jelikož byla politická situace ve Španělsku v době Evženiina raného dětství velmi složitá a pomalu se schylovalo k občanské válce, rodina ze země raději prchla do Francie. Tam měl don Cipriano staré známé ještě z dob, kdy bojoval za Napoleona. María Manuela pořádala všelijaké slavnosti a recepce, zatímco její manžel se raději zdržoval mimo domov. Když se ale náhodou objevil doma, vyprávěl svým dcerkám o hrdinských činech a smutném konci velkého Bonaparta. První láska budoucí francouzské císařovny měla hořký konec, neboť za Jacoba, vévodu z Alby, se neprovdala ona, nýbrž její starší sestra Paca. Nešťastná Evženie dokonce na čas vyhrožovala, že vstoupí do kláštera, ale brzy ji zlost na matku (která svatbu Jacoba a Pacy domluvila) a sestru přešla. Na to měla Pacu příliš ráda. María Manuela vodila svou mladší dceru do společnosti a hledala pro ni vhodného nápadníka. Každou nabídku k sňatku, a nebylo jich málo, ale Evženie odmítla. A když už se zdálo, že se zamilovala, nakonec si všechno zase rozmyslela.

Až v roce 1849 poznala Evženie, opět za pomoci své matky, Ludvíka Napoleona. Synovec Napoleona I. Bonaparta se narodil v roce 1808 a už od mládí se pokoušel o převrat, za což byl několikrát vězněn. Za pomoci jedné z milenek (byl známý jako velký sukničkář) se mu ale podařilo uprchnout. Roku 1848 byl Ludvík Napoleon zvolen poslancem ve Francii, později prezidentem a pak se sám prohlásil císařem. Krásná Španělka se mu hned zalíbila, ale Evženie byla neoblomná. Nějakou dobu trvalo, než se znovu setkali, nicméně jejich vztah před svatbou vyjadřuje přesně jedna historka. Napoleon III. se jednoho dne procházel městem, najednou v okně jednoho domu spatří Evženii a žertovně se jí ptá: „Kudy se nejlépe dostanu do Vaší ložnice, Mademosielle?“, načež mu Evženie trefně odpovídá: „Musíte přes kapli, Monsignore!“ A tak se také stalo. Velkolepá svatba se konala v lednu 1853 v katedrále Notre-Dame v Paříži.

První měsíce manželství proběhly celkem klidně a Evženie se začala pomalu nudit. Přijetí nové francouzské císařovny ke dvoru bylo velmi chladné a většina příbuzných k ní automaticky zaujala nepřátelský postoj. Hlavně Napoleonův bratranec, závistivý Napoleon-Jerome (zvaný Plon-Plon) nemohl Evženii přijít na jméno. Navíc brzy po svatbě ji Napoleon začal podvádět. Na jeho "malá rozptýlení", jak aférám říkával, reagovala typicky španělsky: tropila svému manželovi scény, kterými se bavil celý dvůr. Většinou to celé však skončilo tím, že Napoleon odvedl Evženii před zrcadlo a upozornil ji, že jí nesluší, když se takhle zlobí. Na radu své blízké přítelkyně, britské královny Viktorie, se francouzská císařovna začala zajímat i o politiku, což se jí mělo v budoucnu velmi hodit. V roce 1856 se Evženii narodil syn Eugen Ludvík Napoleon, kterému láskyplně říkala „Lulu“. Malého císařského prince Napoleon velmi rozmazloval, což Evženie neviděla příliš ráda. V roce 1858 si císařovna poprvé uvědomila, jak je francouzská koruna vratká: jen o vlásek unikla smrti při Orsiniho atentátu a zatímco Napoleon zachoval tradičně chladnou hlavu, Evženie byla ještě dlouho velmi rozrušená a hned poté, co se dostala s manželem do bezpečí, spěchala za svým synkem.

Svého prvního regentství se Evženie dočkala v roce 1859. Jak chutná moc si Evženie vyzkoušela ještě dvakrát: v letech 1865 a 1870. I když však měla francouzská císařovna dobré úmysly a ze všech sil se snažila být užitečná, jednala vždy příliš impulzivně a nikdy nic nedomyslela dokonce. V roce 1870 začala válka a po prohraných bitvách u Fröschwilleru, Forbachu a Sedanu se začal osud druhého císařství pomalu ale jistě naplňovat. Francouzský lid byl znovu nespokojený a pochodoval na Tuilerie – stejně jako za časů Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Evženie se bránila odejít z Tuilerií, ale neměla na vybranou. Osud Marie Antoinetty ji celý život pronásledoval a bála se také o svého syna. Zadním východem uprchla z paláce a dlouho bloudila po Paříži, než našla někoho, kdo by jí pomohl utéct. Evženie, která se kdysi tak vysmívala králi-občanovi, že uprchl před rozzuřeným francouzským lidem ve fiakru, teď prchala do Anglie s dvorní dámou a jedním lékařem v obyčejném selském povoze. Loď, pronajatá v malém venkovském přístavu, je bezpečně dovezla až na ostrov Weight v Británii.

Tam se Evženie setkala s královnou Viktorií, a později i s manželem a synem. Excísař Napoleon III., který byl již delší dobu nemocný (trápily ho močové kameny) a teprve teď si začal se svou manželkou trochu rozumět, zemřel v roce 1873. „Lulu“ chodil do vojenské školy a jeho matka se věnovala přestavbě svého anglického sídla, přičemž nikdy nepřestávala doufat, že se její syn jednou vrátí na trůn jako Napoleon IV. Eugena Ludvíka ale čekal jiný, smutnější osud. Roku 1879 si „Lulu“ prosadil, že se vypraví do jižní Afriky a udělá tam skvělou vojenskou kariéru. Po několika zprávách o hrdinských činech císařského prince se najednou dostavil šok: „Lulu“ byl zabit na území kmene Zulů. Evženie byla zoufalá. Netušila, že má před sebou ještě několik desítek let života, které nakonec vyplnila především cestováním, za první světové války se pak starala o zraněné vojáky. Bývalá francouzská císařovna Evženie zemřela v roce 1920 se vysokém věku devadesáti čtyř let.

Zpět