Úvod Alžběta Životopis Galerie Zajímavosti Poezie Život v datech Ostatní životopisy Sisi a film Prameny Kontakt


Arcivévodyně Žofie

Byla dcerou bavorského krále Maxmiliána I. a jeho druhé manželky Karolíny Bádenské. Žofie Frederika, jak znělo její celé jméno, přišla na svět v lednu 1805 v Mnichově. Ve stejný den, jen o několik minut později, se narodilo i Žofiino dvojče Marie, pozdější saská královna. Žofie byla už od malička velmi inteligentní a krásná. Jako jedinou ze svých devíti sester ji zařadil její bratr, pozdější bavorský král Ludvík I., do své proslulé galerie krásek. Ludvík byl velký milovník žen, což ho nakonec stálo korunu. Po skandálu, který vyvolala jeho milenka, tanečnice Lola Montezová (její obraz je dodnes největší atrakcí proslulé galerie), byl nucen abdikovat.

Když bylo princezně devatenáct let, zasnoubili ji rodiče s nehezkým a ne příliš bystrým rakouským arcivévodou Františkem Karlem. Jeho straší bratr Ferdinand byl nemocný a málokdo věřil, že usedne na trůn. Nicméně nemožné se stalo skutečností. Po smrti svého otce Františka se jeho syn skutečně stal císařem a dokonce se i oženil. Jeho žena, sardinská princezna Marie Anna Karolína, si velmi přála děti, nakonec se však musela spokojit s jediným - s vlastním manželem. Láskyplně se o něj starala, podobně jako Žofie o svého manžela, i když ten byl na tom přeci jen lépe. Jejich manželství nakonec nebylo tak nešťastné, jak si mladá princezna představovala. Žofie mohla alespoň vedle svého neschopného manžela uplatnit své politické ambice. Mladou arcivévodkyni si všichni hned oblíbili a není divu, že měla mnoho ctitelů. O její přízeň se ucházel princ Gustav Vasa a dokonce i vévoda Zákupský, zvaný Orlík. Vnuk Františka I. byl sice o šest let mladší než Žofie, i přesto však byla jeho teta první a poslední velkou láskou jeho života. Zemřel totiž na tuberkulózu ve svých jedenadvaceti letech, jen několik týdnů po narození druhého Žofiina syna. O jeho vztahu k arcivévodkyni se hodně mluvilo především v souvislosti s Františkem Josefem. Nikdo nechtěl věřit, že to krásné a milé dítě je skutečně synem Františka Karla. Něž se Žofii narodil "Franci", několikrát o děťátko přišla. Nakonec měla Žofie dětí pět: Františka Josefa (1830), Maxmiliána (1832), pozdějšího císaře mexického, Karla Ludvíka (1833), Marii Annu (1835), která ale zemřela už ve čtyřech letech, a Ludvíka Viktora (1842). Na výchovu dětí Žofie vždy pečlivě dohlížela.

Důležitou roli arcivévodkyně sehrála v revolučním roce 1848, kdy po abdikaci císaře Ferdinanda přesvědčila manžela, aby se vzdal svých nástupnických práv. Císařem se tedy stal její milovaný "Franci". Se vším mu pomáhala a v padesátých letech se jí říkalo "tajná císařovna". Svému synovi se snažila pomoct i s výběrem budoucí manželky. Původně myslela na Helenu, nejstarší dceru sestry Ludoviky, když se ale císaři zalíbila mladší Alžběta, neměla zřejmě žádné závažnější námitky. Snad se jen trochu obávala jejího temperamentu, ale jestli se snacha bude jmenovat Helena nebo Alžběta, jí bylo celkem jedno. Hlavně že bude syn šťastný a Rakousko bude mít dobrou císařovnu. Šestnáctiletá Sisi se ale odmítala podřizovat přísné španělské etiketě. Žofii, která k Sisi málokdy našla vhodný tón, neměla Alžběta příliš v lásce. I péči o císařovniny děti převzala arcivévodkyně. Neustále se manželům, i když s dobrým úmyslem, pletla do života. Rezignovala až po násilné smrti syna Maxmiliána v roce 1867 v Mexiku. Arcivévodkyně Žofie zemřela o několik málo let později, v roce 1872, ve věku šedesáti sedmi let.

Zpět