Úvod Alžběta Životopis Galerie Zajímavosti Poezie Život v datech Ostatní životopisy Sisi a film Prameny Kontakt

Stefanie Belgická

Stefanie, budoucí manželka koruního prince Rudolfa, se narodila 21. května 1864 jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. a královny Marie Henrietty, původem Habsburkovny z uherské větve rodu. Její rodiče si nikdy příliš nerozuměli, neboť Leopold byl čistě racionální člověk, kterého se děti bály, a Marie Henreitta bývala veselá a romantická dívka. Postupem času ale zřejmě ztratila své iluze a stala se z ní chladná a nepřístupná žena. Stefanie s Louisou (to byla její starší sestra) měly tvrdý režim. V létě vstávaly v pět, v zimě v šest hodin, okna do ložnice byla i při teplotách pod nulou dokořán. Voda na mytí občas zamrzala, dívky si samy stlaly i ukízely. Sladkosti, které si po obědě dopřávali rodiče, jim byly zapovězeny. Při sebemenším prohřešku následoval přísný trest, zavírání mezi dvojité dveře nevyjímaje. Díky zimě, která panovala v paláci, Stefanii často zábly prsty a v pozdějších letech, kdy už žila s manželem ve Vídni, se jí posmívali kvůli zčervenalým prstům. Stefanie měla kromě sestry Louisy (narozena 1858, provdá se za Philippa Sasko-Koburského) ještě bratra Leopolda (narozen 1859), který byl následníkem trůnu. Leopold byl miláčkem rodiny, když mu však bylo devět let, spadl při hře s plachetnicí do vody a dostal zápal plic, na který nakonec zemřel 22. ledna 1869. Tato rodinná tragédie krále Leopolda a Marii Henriettu zblížila a brzy vešlo ve známost, že královna čeká další dítě. V roce 1872 se dítě narodilo a byla to, k velkému Leopoldovu zklamání, dcera. Dostala jméno Clementina. Je s podivem, že se právě Clementina, jejíž narození bylo pro Leopolda nevýslovným zklamáním, stala jeho nejmilejší dcerou a později dokonce přebírala po otcově boku reprezentační povinnosti své matky. Louisa si stěžovala, že „… otec na ni vyplýtval všechny své otcovské city, které měl rozdělovat mezi tři dcery".


V březnu 1880 přijel do Bruselu rakouský korunní princ Rudolf, který si hledal nevěstu. Rudolf tehdy bezesporu patřil k nejžádanějším princům v Evropě, bohužel byl také velký sukničkář. Ale nastal čas, aby se konečně oženil. V úvahu tehdy přicházelo několik princezen, žádná se ale Rudolfovi nezamlouvala. Když navštívil belgického krále a uviděl Stefanii, rozhodl se, že ona je ta pravá. Stefanie rozhodně nebyla žádná kráska, byla spíš ještě dítě a měla sklon k albinismu, ale ze všech ostatních princezen byla zřejmě nejmenší zlo. 10. května 1881 se Stefanie za Rudolfa s velkou slávou provdala. Přijetí mladé nevěsty ke dvoru bylo chladné. Marie Festeticsová se o ní vyjádřila, že „… hezká je na ní jenom pleť, ale rozum jí, myslím, chybí.“ Stefaniina tchyně Alžběta ji posměšně nazývala „dromedárem.“ Svatební noc, na kterou později vzpomínala jako na nejotřesnější zážitek v životě, strávili novomanželé na zámku Laxenburg. Přesto bylo jejich manželství v prvních letech celkem šťastné, soudě podle romantických dopisů (oslovovali se Coco a Coceuse) a také podle dopisů, které Stefanie psala domů: „… báječně si rozumíme, jedním slovem, jsem šťastná.“ Na jaře 1883 již nebyla pochybnost, že je Stefanie v jiném stavu. Rudolf si samozřejmě přál syna, dědice. Jiná varianta se téměř nepřipouštěla, dokonce už bylo vybráno i jméno – Václav. Když přišla na svět dcera Alžběta (Erzsi), bylo to trochu zklamání, ale Stefanie byla přeci ještě hodně mladá a mohla mít další děti.

Jenže manželé se začali odcizovat, projevila se rozdílnost jejich povah. Rudolf, který se cítil nepochopen jak rodiči, tak vlastní ženou, sklouzl do špatné společnosti pijáků a prostitutek. Od jedné z nich se dokonce nakazil pohlavní chorobou. Tu pak přenesl i na svou ženu, která pak nemohla mít další děti. To znamenalo definitivní krach manželství a Rudolf dokonce jeden čas pomýšlel na rozvod. Tuto variantu však zamítl jeho otec (snad jediný u dvora, kdo měl Stefanii rád), se kterým se v poslední době Rudolf neustále dohadoval. Špatný zdravotní i duševní stav, a možná i něco víc, nakonec dohnal Rudolfa k myšlence na sebevraždu. Se svou mladou milenkou Mary Vetserovou se zastřelil 31. ledna 1889 na zámku Mayerling. Stefanii napsal dopis na rozloučenou, ve kterém připomíná, že je konečně zbavena jeho přítomnosti a ať se dobře stalá o malou Erzsi. Stefanie přišla nejen o manžela, ale také o možnost stát se císařovnou, což byla její celoživostní fascinace (sama později napsala knihu „Měla jsem být císařovnou“).

Stefanie se rázem stala ve Vídni zbytečná a proto hodně cestovala. Vztahy s dcerou Erzsi nikdy nebyly nijak zvlášť dobré a bylo to čím dál tím horší. Erszi matce dávala za vinu otcovu smrt a nikdy jí neodpustila její sňatel s hrabětem Lónyayem, za kterého se vdala roku 1900. Byl to trochu nerovnorodý sňatek, ale manželství bylo velmi šťastné. Elémer a Stefanie žili na zámku Oroszvár, kde bývalá korunní princezna sepsala i své memoáry. Stefanii za to ostře odsuzovala její dcera, která si nakonec opatřila soudní zákaz jejich vydávání. Soudní rozepře měla Stefanie rovněž se svým otcem. Stefanie Belgická nakonec zemřela 23. srpna 1945. Hrabě Elémer Lónyay přežil svou milovanou manželku o necelý jeden rok.

Zpět