"Ať Titanie k lidem nechodívá,
k čemu jí svět, v němž druha nenajde,
kde tisíc zevlounů se na ni dívá
a zvědavě si šeptá: "Blázen jde!"
Kde nepřízeň ji hlídá se závistí
a každý její skutek zkomolí.
Ať radši vrátí se v kraj onen čistý,
kde příbuzné jí krásné duše dlí."
Ischl - Červánky (1885)
"Na verandě mramorové,
kde se planá réva pne,
vanilka a pyšná růže
vzduchem voné omamně,
kde ledovec v modré výši
jiskří barvou červánků,
když se v záři zlatorudé
slunce chystá ke spánku,
tady jsme se sešli znova.
Po roce. Jak ten čas běží!
Zatím naše láska mrtva
na marách tu tiše leží.
Mluvili jsme o všem možném,
smáli jsme se vesele,
přitom v srdci bolela nás
blízkost oné zemřelé.
Při rozchodu vyprosil sis
polibek. A najednou
obraz dávno zasunutý
vynořil se přede mnou.
Myslím na ten dávný večer,
zima byla, sněžilo,
když mé políbení žhavé
poprvé tě spálilo.
Lásko v sněhu narozená!
Dnes, když v plném rozkvětu
léto voní kolem tebe,
ty, ach, mrtva ležíš tu!"
(V roce 1886 ze zámku Gödöllö)
"Ve velkém osamění
skládám své malé písně.
V srdci mám utrpení
a duch můj je pln tísně.
Jak mladá jsem kdys byla,
bohatá nadějemi!
Jak tryskala má síla
a svět byl otevřený.
Žila jsem, milovala,
svět prošla, touhou hnána;
Jen klamu, oklamána."
